Svět Klárky

Má první zkušenost ze zahraničí byla z Irska 4 roky zpět. Když jsem se dozvěděla, že budu pracovat u kočárových koní, kde má majitel více, než 70 koní, tak jsem byla opravdu nadšená, představovala jsem si krásnou velikou čistou stáj, spousty kočárů, a dveře boxů, ze kterých koukají krásní kočároví koně.

Tak jsem jednoho krásného dne nasedla v Praze na letadlo, přestoupila v Anglii do menšího letadla, a vystoupila na malém letišti v Irsku, kde mě vyzvedl zaměstnavatel. Autem jsme pak jeli do bohem zapomenuté části Irska na takzvanou countryside.

Pohled na "areál" ustájení koní

Opravdový šok přišel, když jsem dojela snad do té nejhorší stáje, co jsem kdy viděla. Celý přístup mi přišel oproti čr trochu jiný a ne zrovna v pozitivním smyslu. Koně byli "ustájení" v opravdu otřesných podmínkách. Abych to uvedla na pravou míru. Nebyla to žádná stáj, ale jen z cihel a plechů obitá bouda, kde koně stáli ve štontech na betonu vystaveni každodenní nepřízni počasí s obrovskou hromadou hnoje za zadkem.

Styl, jak byli koně ustájeni

 Tady jsme zaučovali poníka do zápřahu. Musím říct, že i přes tyto podmínky to pro mě byla obrovská zkušenost. Jezdili jsme s koňmi a kočáry po celém Irsku. Učila jsem se koně zapřáhat, nastrojit se vší parádou. Jezdili jsme po svatbách s honosným svatebním kočárem, na pohřby s dlouhým černým a jelikož jsem přijela v období vánoc, tak jsme jezdili i do měst a vesnic "dělat santu". Znamenalo to pro mě navléct se do úžasného obleku vánočního skřítka, a vyhrávat na celé okolí z kočáru vánoční koledy. Často to znamenalo vstávat v 5 ráno a vracet se v 10 večer a další den vstávat zase do práce, ale díky tomu jsem viděla poprvé oceán, procestovala jsem téměř všechny kouty Irska, poznala přátelskost Irů - když nám jedna paní donesla v zimě šálky horkého čaje a na chvíli si s námi popovídala. Bylo to hodně náročné, ale získala jsem díky tomu spoustu zážitků i zkušeností.

 Jezdectví v Anglii

 Co se týče jezdectví v Anglii, měla jsem štěstí nakouknout, jak to tady funguje. Žijeme momentálně na jihu Anglie a musím říct, že Angličani koňmi opravdu žijí. U každého baráčku na countryside se pase alespoň 1-2 koně a kdo nemá koně u baráku, ten jej má ustájeného v jezdecké stáji. "Moje" host rodinka má taky koně, taťka jezdil, když byl menší, mamka se učí jezdit na koni teď a jejich dcera začíná v 11 jezdit na své první oficiální závody. Koně má ustájeného přímo ve své škole, kde má také tréninky pod školní trenérkou - škola má totiž obrovské pozemky se stájemi kde vytvářejí přímo jezdecké týmy, ve kterých pak na závodech sbírají body - tahle je zrovna zaměřená na parkur. Jiné školy jsou například zaměřené na drezuru, nebo pólo. Tím se dostávám k dalšímu bodu.

Z čr jsem tak nějak zvyklá na komplexnější přístup - první je na řadě drezura, až člověk zvládá základní drezuru, pak příjdou skoky, popřípadě něco jiného. Tady je to tak, že je škola zaměřená pouze na jednu disciplínu a ostatní se prostě často vypustí. Proto dcera "mojí host rodiny" najede na téměř každý skok, ale o drezuře toho ví jen tolik, aby mohla lehce opracovat koně před ježděním a parkurovými závody.

Dostihy
O tom, že každá rodina snad jednou v životě jede na dostihy (nejlépe každý rok), to ani nemusím zmiňovat. Zažila jsem to pár měsíců zpět, kdy se moje rodinka chystala na několikadenní rovinné dostihy. Tolik chystání jsem snad v životě neviděla. Vybírání těch nejlepších klobouků a k tomu dopasovat nejhezčí šaty. Z dostihů se vrátili ve výborné náladě s tím, že měli úžasný den a zkoušeli sázet na různé koně.

Ještě pár bodů, které byly pro mě překvapením.
- je tady normální klusat po cestě docela dlouhé klusové úseky
- už několikrát jsem viděla jezdit a skákat jezdce bez pořádného rozehřátí koně
- jezdecké přilby a nejnovější trendy tady tak moc nefičí, jako v česku. Většinou tady mají holky jezdecké přilby bez kšiltu a na ně navlečené návleky nejrůznějších barev, zdobené kamínky, s bambulkami, nebo jen čistě černé. Bylo mi řečeno, že přilby s kšiltem nejsou povoleny, pokud chce jezdec závodit v crosscountry, kdy může dojít při pádu díky kšiltu poranění jezdce. Návleky na přilby mají nejčastěji sladěné také s dečkou koně.
- bridleways jsou úžasná věc, je to síť stezek pro koně, většinou velmi dobře udržovaných, časo vysypaných pískem. Jsou navíc krásně označeny (podobně jako u nás cyklo, nebo turistické stezsky), tak se nestane, že by člověk zabloudil.



- jízdárny jsou zde často s gumovým povrchem. Chodí se po tom perfektně, je to mnohem měkčí, než písek a příjde mi, že i pro koně pohodlnější. Mají zde ale výhodu, že zde nemají mrazy. Co jsem se dočetla, v ČR je problém s tím, že jakmile guma zamrzne, stává se velmi tvrdou a nebezpečnou pro koně i jezdce.
- nevím, čím tady ty koně dopují, ale je běžné tady potkat na závodech, nebo v terénu koně starší 20 let, kteří spíš vypadají jako max 10. letí. Bez propadlého hřbetu a se spoustou energie.

Anglie je úžasná země a pro lidi, co milují koně je to tady prostě ráj ♥
S láskou Klárka


PS: Obrázky z části anglie nejsou moje.

Bez cukru

 Vstávání brzy

V tomhle doufám, že se ještě o něco polepším. Vždycky jsem byla spíše sova, chodila spát až po půlnoci a místo toho spala do 10 rána (když to šlo), popřípadě půl hodiny, než jsem mi jel autobus do školy. Jen jsem na sebe naházela oblečení, hodně jednoduchý make-up, učesala se, vyčistila zuby a letěla na autobus, snídani sjem si většinou dokupovala ve spěchu někde po cestě. Změna to pro mě je teď fakt velká a vstávám o 1,5 hodiny dříve většinou tak 3-4x týdně. Docela si na to ale začínám zvykat a budu se snažit z toho udělat takový můj ranní rituál. 

Vstanu, dám si studenou sprchu, udělám si snídani, zelený čaj a užívám si tu hodinku klidu, než jdu do práce. Má to opravdu své kouzlo - jen tak sedět při snídani a koukat z okna, jak se vše pomalu probouzí k životu. 

Studená sprcha

Dnes jsme se byli podívat do Londýna na oslavy nového čínského roku, který je ve znamení prasete. Co nás vlastně čeká? " Čínský rok 2019 oficiálně začíná dne 5. února 2019 a potrvá do 24. ledna 2020. Podle čínské astrologie nám rok 2019 přinese vlnu štěstí a bohatství. V roce 2019 tedy bude ideální čas na to vhodně investovat peníze a zapracovat na svých majetkových poměrech. Podle čínské astrologie byste se také neměli bát vykročit ze své komfortní zóny, neboť nové příležitosti vám mohou přinést spoustu dobrého."



Co se mě konfortní zóny týče, začínám z ní semtam vystupovat, ale o tom až v dalším článku :D
Jelikož moc rádi spinkáme, tak jsme to dneska trošku časově nezvládli. Než se dostaneme do Londýna, tak to trvá hoďku autem + 30 minut autobusem do úplného centra. Samosebou jsme ještě museli jet přes Richmond park, protože prostě jeleni že jo... !

Takže slavnostní průvod, který se konal od 10 do 12 jsme prostě nestihli. Ano, jsme ostudy a kdo by to čekal! Každopádně oslavy trvaly celý den a to jak v čínské čtvrti, tak i na Trafalgar square a Leicester square a všude byl poměrně bohatý program, tak jsme měli dost možností si to vynahradit. Bohužel... vynahradit se nám to rozhodlo i počasí a to ve formě přeháněk. Každopádně jsme přece v Anglii a nějaký deštík nás přeci nerozhází! Proto jsme vytáhli deštník a vydali se na průzkum.

Ochutnávka z průvodu, který jsme bohužel nestihli. Ale vypadá, že to byla fakt zábava.  Tak zase příště...

Čínská čtvrť
Probíhaly tam takzvané dračí a lví tance za zvuků bubnů a musím říct, že je to skvělý zážitek a atmosféra skvělá (nebýt těch lidí, kteří nás tam málem ušlapali). Nikde jsem se nedočetla ale co přesně mělo jejich tančení znamenat - chodili od obchůdku k obchůdku, kde měli majitelé zavěšené zelí s červenou obálkou. Draci vždy "zatančili" do obchodu a při východu ven "sežrali" zelí i s obálkou a na to se přesunuli k dalším dveřím. kdyby někdo věděl přesný význam, budu moc ráda, pokud mi jej vysvěltlí! ♥


Z čínské čtvrti jsme se přesunuli na Leicester square, kde bylo představení dětí z nejrůznějších kroužků a škol, kteří tančili různé čínské tance. Holčičky oblečené v bílo-růžové s deštníčky, či kluci tančící dračí tance. Bylo to skvělé a užila jsem si to asi nejvíce a to asi i proto, že zde bylo nejméně lidí.
Na trafalgar square to byla úplně šílenost, lidi namačkaní na sebe a na podium nešlo moc vidět, navíc do toho začalo fakt nepříjemně pršet a foukat, takže tu největší šou, co měla být, tak jsme vlastně ani neviděli celou :D Fotky z takové dálky stojí pěkně na prd, takže přikládám od profi fotografů :D



A k čínskému novému roku rozhodně nemůžou chybět čínské koláčky štěstí. ☼



Takže moje pocity? Na pořádné oslavy si budeme muset holt zajet do Číny :D A nebo si příště přivstat a stihnout pěkně od začátku, tak jak to je. Každopádně zážitek je to parádní a člověk vicí, jinou kulturu, jak dodržuje jejich tradice. Tuto slavnost jsem zažila 5 let zpět a abych řekla pravdu, tenkrát jsem to vnímala s mnohem větším nadšením a mnohem intenzivněji.
 Nejspíš proto, že nepršelo, bylo mnohem méně mačkajících se lidí a podle mého i více atrakcí - mnohem více lidí oblečených do tradičních čínských oděvů, oblečených do draků a lvů, do postav následujícího roku. Jejich slavnosti však trvají 5 dní, takže je možné, že jsem prostě přišla jen v jiný a lepší den. I přesto jsou ale jejich slavnosti, obleky a hudba unikátní a nabíjí to skvělou energií!

Hympton court palace je původní královský palác v části Richmond a když jsme koukali, kam bychom o víkendu vyrazili, zaujala nás jeho architektura. S Marťou jsme se rozhodli, že se tento víkend vydáme zde a musím říct, že jsme opravdu nelitovali. Přes parkopedii jsme si našli nejlepší místo na parkování a mohli jsme vyrazit.

Jak jsem už psala, tak parkování tady někdy výjde pěkně draho a potom, co jsme narazili na parkopedii, nemůžu si to vynachválit. Navíc k vybranému parkovišti někdo napsal, že je od tama krásná procházka podél řeky k Hampton court palace, tak jsme neváhali a vyrazili.

Z parkoviště byla opravdu nádherná procházka podél řeky - projížděly zde různé loďky, na Temži byly zakotvené housboaty a po cestě měli lidé vystavené různé stolky s ručně vyráběnými šperky, nebo obrazy, které si mohl člověk zakoupit. Bylo to opravdu krásné a ta atmosféra byla úžasná.

Popravdě mě Hampton court palace až tak neuchvátil, protože se nám nechtělo dávat 20Ł za vstupenku, takže jsme si prošli jen vnější zahrady, ale i přesto od tama byly krásné výhledy. A nejvíc unešená jsem byla asi z parku, kde měli zasázeno spousty druhů růží a taky z obrovské zahrádky, kde měli nasázené obrovské množství zeleniny a kde každou středu probíhají trhy, kdy si může člověk něco z jejich zahrádky přímo koupit. Tím, že se starám i u "své" rodinky o zahrádku, tak jsem to fakt obdivovala. Zaprvé to, jak jim tam vše krásně rostlo a za druhé to, že se jim to chce plít :D Vždyť jejich "zahrádka" je tak obrovská, jako u nás v čr zahrada u baráku. Ale stálo to za to.

Měli jsme zároveň trochu smůlu, protože v areálu zrovna probíhal food festival a my neměli koupené lístky, takže jsme do zbytku zahrad vejít bohužel nemohli. Tak jsme se šli projít do Bushy Parku, kde se volně pasou jeleni a daňci.

Sice jsem holka z vesnice a srnky vídám každou chvíli, ale byla jsem z toho unešená. Majestátní jeleni, kteří odpočívali v trávě, stáda srnek, které se v klídečku pásly hned vedle cesty, no byla jsem z toho jelen :D

Kde bydlíme, jak pracujeme a co děláme ve volném čase? Ještě jsem pořádně nepopsala, jak si tady vlastně žijeme. Asi nemusím říkat, že víkendy jsou rozhodně nejzáživnější, ale ani pracovní týden není zas tak špatný.

Bydlíme s Marťou u Godalmingu, které se nachází v hrabství Surrey v jižní části anglie - městečko je dole vlevo na přiložené mapce. Dokonce i mezi Brity je tato část anglie hodně chválená a musím říct, že je tady opravdu krásně. Miluju britskou architekturu a jak tady mají všechno stavěné do podobného stylu. Mimochodem některé baráky tady fakt stojí za to (to na ně vždy čumím s otevřenou pusou). Jsou krásně postavené a hlavně miluju ty zahrady kolem nich. Je to úžasná lokalita, protože k moři to máme cca hoďku a stejně tak do Londýna, takže lepší místo bychom snad ani nemohli najít! ♥