Svět Klárky

Tak a je to tady! Pořád se mi nechce věřit, že jsme tady strávili krásných 2,5 roku. Popravdě je to z veliké části kvůli COVIDu, ale je už čas jít. Jsme na místě už hodně dlouho a je čas se zase posunout dále. 

Tento týden u nás byl na pohovoru nový couple, s rodinkou si sedli, byli ze sebe navzájem nadšeni a včera si řekli, že to berou! 

Máme odsud spousty krásných vzpomínek a zážitků. Prožili jsme tady časy plné nejistoty, pocity osamění a strachu co dál bude, ale taky jsme zde zažili časy, kdy jsme si užívali každičký den, slunili se na zahrádce, jezdili s kamarády grilovat a na výlety, užívali si společných zážitků, moře, přírody, smíchu a zábavy a jezdili na západy/východy slunce na Stonehenge. 

Uteklo to jako voda a my budeme za 5 týdnů odjíždět! Tento týden kupujeme letenku domů a začíná pro nás nová kapitola a další šílená jízda ❤️ 

Znáte to. Něco chcete strašně moc a ne a ne to vyjít!. Hned, jakmile to vypustíte z hlavy... BUM... A podaří se! Přesně tohle je můj příběh s vízy do Kanady. 

 24.1.2022 mi takhle přišel mail a tam má mě čekalo překvápko ve formě pozvánky na žádost o víza na working holiday do Kanady.

Dostat se tam je můj sen už od 16 let, ale teprve 3 roky zpět jsme se s přítelem rozhodli, že to teda zkusíme a půjdeme do toho! No koukejte! Nejeli by jste tam hned??? ❤️

Nadšeně jsme otevřeli počítač, vše vyplnili, odeslali žádost.... A ono nic! A stejně tak to bylo další rok a i rok poté (díky COVIDe). 

Minulý rok (2021) v září se otevřel program znova, a tak jsme se zkusili přihlásit. Tentokrát už jen tak, aby se neřeklo, jenže program byl znovu uzavřen po pár týdnech, kdy to ani nevyčerpali plnou kapacitu víz. 

Řekla jsem si, že jelikož to do třetice nevyšlo, tak to tak asi nemá být...Haha, the joke is on me. Ne že mi profil že stránky po uzavření programu nevymazali, oni mě po otevření nového programu do roku 2022/2023 dokonce pozvali! 

Tak a teď bábo raď 😄🙈 

Je tady prekérní situace. Brexit a Covid způsobil, že je v Anglii méně lidí z Evropy, zvedá to ceny platů nahoru a s našimi zkušenostmi bychom si už dokázali za rok našetřit hodně krásné peníze na nějaký byt v ČR, nebo základ na podnikání. A taky nám už chybí jen rok na získání settled statusu, který nám pak zaručí, že se kdykoliv během dalších 5-ti let můžeme do UK vrátit, případně dostat po složení zkoušek britské občanství. 

Řekli jsme si, že půjdeme na pár měsíců cestovat a pak se vrátíme zpět, budeme ještě pracovat jako domestic couple a pak bychom zkusili Canadu, nebo už rozjet podnikání v ČR. 

Ale život mě zase postavil na rozcestí a dává mi vybrat jakou cestou se vydám. Někdy jsou tyhle rozhodování složité, děsivé, ale vzrušující zároveň. 

Mám ještě 5 dní na rozmýšlení a uvidíme, pro co se nakonec rozhodnu. Hodně totiž hraje roli i to že Marťa zatím pozvánku o víza nedostal a já bych nechtěla, abych svou přijmula, pak tam nejela a tím si vyplácala svůj pokus. 

Takže držte palce, ať se rozhodnu správně a hlavně! 

Slunce v duši a plňte si své sny ❤️

Tak a je to tady znova. Jdeme do dalšího lockdownu. V den Vánoc nám zavřeli všechny fitka a my se od 25.12.2020 přesunuli v Anglii do 4. zóny (takže pro nás platí ta nejstriktnější opatření) a hned 4.1.2021 byl vyhlášen celonárodní lockdown. 

 Alespoň jsem období volnosti zakončila krásným "burn it" tréninkem v PureGym.

1.týden - Snažím se celou situaci vidět pozitivně. Mám spousty energie, přidala jsem se do skipping challenge (500 přeskoků denně), cvičím, vymýšlím nové recepty a snažím se pořádně zaměstnat. Stejně není moc pěkné počasí, tak se mi ven nechce. 

2. Týden - pořád ještě s dobrou náladou a namotivovaná začít ten nový rok dobře. Skáču přes švihadlo, vymýšlím nové recepty, třídím fotky, nechala je vytisknout a teď je lepím do deníčku a procházím si všechny ty úžasné vzpomínky, co v něm mám za posledních 6 let zaznamenané. ❤️

3. týden - každý den aktualizuji zprávy a hledám nějaké informace o tom, kdy má lockdown skončit 🤣 Já vím, už si připadám jako zoufalec. Píši, že by mohli rozvolňovat opatření v půlce února. Juhuuuu!! Tak se jen modlím, ať to tak opravdu je 🙏🏻

4. Týden - hah, tak dečka půjdou zpět do školy nejdříve v polovině března. Takže nečekám, že by uvolnění opatření  přišlo dříve, než v v březnu. Sakryš! A to už jsem se tak těšila na znova nabylou volnost a možná nějaké to cestování 🤦🏻‍♀️ Ach... Tak holt budu muset ještě chviličku zatnout zuby a čekat. 

Jsme ve třetím lockdownu, je večer a já si projíždím zápisky z deníčku, který mě provází světem už krásných 6 let. Čtu si všechny ty příběhy, které jsem za ten čas do deníku zaznamenala, skryté lásky, které jsem prožila a vtipné poznámky k mému každodennímu životu. Směju se, poslouchám hudbu, projíždím zápisky, které mi do deníčku vepsala má nejlepší kamarádka, koukám se na fotky a užívám si každou chvíli. 

Vytiskla jsem si minulý týden přes 200 fotografií, které si teď do deníku lepím, projíždím si je jednu po druhé a nostalgicky vzpomínám ❤️ ach... Tolik úžasných zážitků a kolik mě jich ještě čeká! 

Jsem vděčná za každý úžasný zážitek, kamarády v mém životě, úžasného koně, skvělou práci, každý přešlap který mě posunul dále a už teď se těším na další zážitky, které mi život přinese. 

Radost v srdci a slunce v duši ☀️

 Vaše Klárka

Jsem přesně ten typ člověka, co se neumí ozvat. Mám velký respekt ke všem lidem, které považuji za autoritu (což je většinou dost na škodu) a tím pádem vždycky dodržuju heslo mé kamarádky 😄 "Zavři pusu a drž krok" (zdravím Sim). 

Moc před cizími lidmi neprojevuju své názory. I přesto, že vím, že se druhý člověk mýlí, tak stejně nejdu do konfliktu. Radši řeknu "omlouvám se", než vysvětlovat, že moje chyba to nebyla. 

Vždy jsem obdivovala svého staršího brášku a to s jakou lehkostí si umí říkat o plat. Vždycky chtěl mnohem více, než mu chtěli lidé původně dát a pokaždé dosáhl svého cíle.

Požádání o zvýšení platu bylo něco jako moje další meta v životě. Poprvé jsem se musela postavit sama za sebe. Pořádně si uvědomit své hodnoty a kvality a říct si o to! 

Dost mi v tom pomohl fakt, že naproti Angličanům jsme opravdu pracovití (ale o tom asi zase až v jiném článku).

Dne 7.11 jsem netrpělivě přešlpovala při žehlení.  Dneska je den D. Den, kdy se chci zeptat na zvýšení platu 😄 počkala jsem, až přijde Marťa a společně jsme šli za rodinkama. 

Řekli jsme jim, že bychom s nimi chtěli prodloužit smlouvu o další rok a zároveň se zeptali, zda by bylo možné dostat také zvýšení platu. Všichni byli hrozně nadšení, hned ten večer jsme od rodinky dostali čokoládky ( jako poděkování, že s nimi chceme zůstat další rok) a řekli, že nám plat zvýší, jen, že si musí všichni sednout a domluvit se. Když jsme říkali náš očekávaný plat, tak jsme jej trošku přestřelili a doufali, že se sejdeme někde uprostřed.

Tím, že pracujeme pro dvě rodinky je tohle všechno vyřizování trošku komplikovanější, jelikož musíme vždycky všechno řešit na 2x. 

Každopádně se pobavili a za 14 dní ( a po dvou připomínkách z naší strany, jeslti to už řešili) jsme byli pozváni na kobereček 😂  

Čekal na nás už taťka rodinky, businessman, a sdělil nám, že v konkrétní situaci ( doba koronaviru, špatny trh práce atd) nám zvýší plat o 7%. Normálně by to bylo pravděpodobně super, ale my stejně čekali trošku vyšší nabídku. Každopádně s námi opravdu mluvil jako se zaměstnancemi jeho firmy. Jde vidět, že tenhle člověk to má opravdu v malíčku. Když mluvil o všech těch věcech, číslech a procentech, tak mě teda opravdu dost zmátl a já věděla, že na místě mu prostě normální odpověď (se kterou budu spokojená) nedám.

Co mě Anglie naučila je, že nemám dělat ukvapené rozhodnutí. Proto jsme řekli, že se o tom ještě pobavíme a dáme jim vědět. Další den se nás ptala host mum, jeslti jsme spokojeni atd. A tady byl můj čas "zazářit"! ✨ Byla jsem popravdě vytřepaná jako ratlík, ale bylo to prostě teď, nebo nikdy! 

Řekla jsem, že jsme očekávali o něco vyšší plat, že jsme easygoing, pracovití, flexibilní, v životě jsme jim na nic neřekli ne a pokaždé se snažili na 100% vyhovět a že doufáme v to, že bychom se mohli dohodnou na o trošku větším zvýšení.

Řekla mi tedy, že se ještě pobaví a dají nám vědět. Dopoledne už jsme měli znova posezení s rodinkami, kde nám nakonec řekli, že nám ten plat, který jsme si přáli dají! Byla jsem popravdě happy jak dva grepy! 

Hned ten večer jsme jeli do obchodu a koupili mamkám kytičky a taťkům čokoládu + pro Angličany je hodně typické dávat přání na všechno, takže jsme přikoupili i Thank you card (přání s nápisem Děkujeme), napsali jsme jim, jak moc si vážíme toho, co pro nás udělali a jak jsme rádi, že můžeme pracovat pro tak skvělé rodiny (což je pravda! ❤️)  a hned ten den jim šli všechno předat a ještě asi tisíckrát znova poděkovali.

A hned o víkendu jsme to i oslavili přiťuknutím 🥂 a úžasnou procházkou.

A jaké je pro mě ponaučení? Nebát se toho, protože to nejhorší, co se může stát je, že uslyším "Ne", kdežto když se opravdu postavím sama za sebe a ozvu se, je to skvělá zkušenost a dobré cvičení na to být více průbojnější!💪🏻