Jsem přesně ten typ člověka, co se neumí ozvat. Mám velký respekt ke všem lidem, které považuji za autoritu (což je většinou dost na škodu) a tím pádem vždycky dodržuju heslo mé kamarádky 😄 "Zavři pusu a drž krok" (zdravím Sim). 

Moc před cizími lidmi neprojevuju své názory. I přesto, že vím, že se druhý člověk mýlí, tak stejně nejdu do konfliktu. Radši řeknu "omlouvám se", než vysvětlovat, že moje chyba to nebyla. 

Vždy jsem obdivovala svého staršího brášku a to s jakou lehkostí si umí říkat o plat. Vždycky chtěl mnohem více, než mu chtěli lidé původně dát a pokaždé dosáhl svého cíle.

Požádání o zvýšení platu bylo něco jako moje další meta v životě. Poprvé jsem se musela postavit sama za sebe. Pořádně si uvědomit své hodnoty a kvality a říct si o to! 

Dost mi v tom pomohl fakt, že naproti Angličanům jsme opravdu pracovití (ale o tom asi zase až v jiném článku).

Dne 7.11 jsem netrpělivě přešlpovala při žehlení.  Dneska je den D. Den, kdy se chci zeptat na zvýšení platu 😄 počkala jsem, až přijde Marťa a společně jsme šli za rodinkama. 

Řekli jsme jim, že bychom s nimi chtěli prodloužit smlouvu o další rok a zároveň se zeptali, zda by bylo možné dostat také zvýšení platu. Všichni byli hrozně nadšení, hned ten večer jsme od rodinky dostali čokoládky ( jako poděkování, že s nimi chceme zůstat další rok) a řekli, že nám plat zvýší, jen, že si musí všichni sednout a domluvit se. Když jsme říkali náš očekávaný plat, tak jsme jej trošku přestřelili a doufali, že se sejdeme někde uprostřed.

Tím, že pracujeme pro dvě rodinky je tohle všechno vyřizování trošku komplikovanější, jelikož musíme vždycky všechno řešit na 2x. 

Každopádně se pobavili a za 14 dní ( a po dvou připomínkách z naší strany, jeslti to už řešili) jsme byli pozváni na kobereček 😂  

Čekal na nás už taťka rodinky, businessman, a sdělil nám, že v konkrétní situaci ( doba koronaviru, špatny trh práce atd) nám zvýší plat o 7%. Normálně by to bylo pravděpodobně super, ale my stejně čekali trošku vyšší nabídku. Každopádně s námi opravdu mluvil jako se zaměstnancemi jeho firmy. Jde vidět, že tenhle člověk to má opravdu v malíčku. Když mluvil o všech těch věcech, číslech a procentech, tak mě teda opravdu dost zmátl a já věděla, že na místě mu prostě normální odpověď (se kterou budu spokojená) nedám.

Co mě Anglie naučila je, že nemám dělat ukvapené rozhodnutí. Proto jsme řekli, že se o tom ještě pobavíme a dáme jim vědět. Další den se nás ptala host mum, jeslti jsme spokojeni atd. A tady byl můj čas "zazářit"! ✨ Byla jsem popravdě vytřepaná jako ratlík, ale bylo to prostě teď, nebo nikdy! 

Řekla jsem, že jsme očekávali o něco vyšší plat, že jsme easygoing, pracovití, flexibilní, v životě jsme jim na nic neřekli ne a pokaždé se snažili na 100% vyhovět a že doufáme v to, že bychom se mohli dohodnou na o trošku větším zvýšení.

Řekla mi tedy, že se ještě pobaví a dají nám vědět. Dopoledne už jsme měli znova posezení s rodinkami, kde nám nakonec řekli, že nám ten plat, který jsme si přáli dají! Byla jsem popravdě happy jak dva grepy! 

Hned ten večer jsme jeli do obchodu a koupili mamkám kytičky a taťkům čokoládu + pro Angličany je hodně typické dávat přání na všechno, takže jsme přikoupili i Thank you card (přání s nápisem Děkujeme), napsali jsme jim, jak moc si vážíme toho, co pro nás udělali a jak jsme rádi, že můžeme pracovat pro tak skvělé rodiny (což je pravda! ❤️)  a hned ten den jim šli všechno předat a ještě asi tisíckrát znova poděkovali.

A hned o víkendu jsme to i oslavili přiťuknutím 🥂 a úžasnou procházkou.

A jaké je pro mě ponaučení? Nebát se toho, protože to nejhorší, co se může stát je, že uslyším "Ne", kdežto když se opravdu postavím sama za sebe a ozvu se, je to skvělá zkušenost a dobré cvičení na to být více průbojnější!💪🏻