Musím říct, že být dospělá je někdy pěkná fuška. Stojím teď před rozhodnutím, zda zůstat na škole, nebo vyjet někde do světa a splnit si tak jedno ze svých přání. 

Pár dní jsem byla kvůli toho opravdu v blbé náladě. Každopádně vše je lepší řešit s chladnou hlavou, že jo a jak říká s oblibou má kamarádka "Když nejde o život, jde o hovno". Takže jsem sedla a začala uvažovat, jak by se to dalo řešit. 

Problémem je zase a opět ta všemi milovaná škola. Přítel by ji rád dokončil (i když jej moc nebaví), rodiče taky radí, abych si ji dodělala a já do všech pořád hučím, jak chci jet do světa, ale nechce se mi opouštět a nechat mou drahou polovičku v česku. Nehledě na to, že se teď teda pořád hádáme 😂 já do něj pořád drbu, že už mě to tu nebaví a že chci pryč a on je na mě naštvaný, že mu to pořád předhazuju.

Ale kdo někdy přičuchnul k cestování, tak mi dá určitě za pravdu, že je to prostě větší dobrodružství. Na škole mám dobrodružství leda v tom, jestli zvládnu zkoušku nebo ne...

Doteď vzpomínám na sladké období mého au-pair života, kdy jsem spokojeně trajdala po Londýně, poznávala nová místa a nové lidi ♥

Ono co si budem povídat, jako chudému studentovi a holce ze zapomenuté Ostravy mě láká také vidina lepších peněz a lepšího života. Né že bych si měla na co stěžovat, plný žaludek mám pořád, rodiče, kteří nám splní, co nám na očích vidí a mám možnost brigády. 

Trochu už ale plánuji do bucoucnosti a sním o svém vlastním krásném baráčku s prostrornou zahradou, možná nějaké vlastní stáji nebo jiném podnikání a v česku prostě není tak velká příležitost si do začátku něco našetřit tak, jako je to například v západní Evropě.

Poté, co jsem se dozvěděla, že spolužákovi nabídli nástupní plat 12 000 (a po roce zvednou na 13 000), tak mě to snad ještě více nakoplo už konečně začít dělat něco se svým životem. 

Maminka by mě sice doma měla nejradši až do 50 (i když si stejně myslím, že už tajně doufá, kdy všichni vypadneme z baráku, ať má taky klid a čas sama pro sebe 😄), je potřeba se konečně postavit na vlastní nohy. A čím více nad tím uvažuji, tím více mě ta představa láká.

Tááákže před sebou máme 3 možnosti.

1. Možnost - Pojedeme teď na 2 týdny na hory, poté nastoupíme do školy na měsíc, kde uvidíme jak se nám bude dařit a jak hodně těžké jsou předměty (jelikož jich máme tento semestr 14 a musíme si najít alespoň týdenní praxi, tak to bude předpokládám docela fuška). Pokud zjistíme, že jsou všechny předměty v klidu, tak budeme studovat dále, o prázdninách pojedeme někam do ciziny, další rok znova nastoupíme do školy, doděláme si Mgr. a do světa vyjedeme až poté.

2. Možnost - Pojedeme na hory, nastoupíme do školy na měsíc, zjistíme, že je to prostě pořád pěkně na prd, udělám si maserský kurz a zkusíme štěstí někde v cizině. Dle mého je nejlepší začínat v Anglii, protože plat tam je takový, že se člověk uživí a dokáže i něco našetřit. Je to anglicky mluvící země, tak je perfektní na zlepšení angličtiny a britský přízvuk je prostě neodolatelný . 

3. Možnost - Já pojedu do ciziny a přítel zůstane tady v ČR. Toto je možnost, která doufám, že nenastane, ale věřím, že i s touto bychom byli schopni to nějak zvládnout. Kde je vůle, tam je cesta :)

Mám ráda práci s děti a miluji práci s koňmi, tak je něco lepšího, než to spojit dohromady? Je skvělé kecat s holkama o tom, co je u nich nového a ukazovat jim tu trošičku, co o koních vím. Strašně ráda mezi nimi trávím čas a vždy to rychle uteče. Vracím se pak domů sice většinou unavená (teď v zimě hlavně! ) ale zato spokojená <3